Aerobní vs. anaerobní trénink - rozdíly, výhody

Často dostávám dotazy na téma jaký druh tréninku zvolit a který je dobrý na co... Pojďme se tedy podívat oboum druhům na zoubek :)

Aerobní trénink

Primátní zdroj energetického krytí: tuky
Je třeba kyslíku k resyntéze ATP z tuků (resp. celý proces je mnohem složitější, ale pro naše potřeby postačí tato velmi zjednodušená rovnice).
Příklad tréninku: chůze, běh v nízké intenzitě

Nevýhody: tento typ tréniku nedokáže trvale zvýšit bazální metabolismus. A teď se možná ptáte, proč je tak důležité jej vůbec zvyšovat. Je to jednoduchá rovnice. Čím vyšší je náš bazální metabolismus, tím více kalorií naše tělo spaluje při běžné aktivitě - tedy spalujeme více, aniž bychom museli intenzivně cvičit. Zvýšení bazálního metabolismu je nejlepší, nejefektivnější a trvalý způsob jak docílit redukce hmotnosti (a zároveň je to skvělý pomocník jak si váhu udržet).
Výhody: pomáhá k odplavení odpadních látek vznikajících při posilovacím tréninku (laktát). Aerobní trénink posiluje srdce a celý kardiovaskulární systém. Vytrvalostní trénink chrání srdeční cévy před nadměrným usazováním cholesterolu a do jisté míry jej dokonce dokáže odbourávat.

Anaerobní trénink

Primátní zdroj energetického krytí: ATP (glykogen)
Příklad tréninku: silový trénink (zvedání těžké váhy)
Výhody: při nárustu svalové hmoty (nebojte, nebude z Vás kulturista viz článek o boření mýtů) dochází ke zvýšení bazálního metabolismu - jupí
Nevýhody: dopad na kardiovaskulární systém je minimální

Dle mého názoru je vhodná kombinace obojího. Určitě bych mohla doporučit, aby i ženy zapojovaly silový trénink do svého plánu. A naopak pánům, kteří se snaží  nabrat svalovou hmotu bych rozhodně mohla doporučit výklus po silovém tréninku.

Jak jste na tom Vy? Co trénujete přednostně?


Slovníček pojmů:

ATP - adenosintrifosfát Základní živiny jsou obsažené v potravě, kterou jíme. Ty se pomocí trávicího systému přeměňují a vstřebávají v našem těle. Sacharidy se štěpí na jednoduché sacharidy (monosacharidy), nejvýznamnější z nich je glukóza. Lipidy se rozkládají na volné mastné kyseliny a glycerol. Proteiny jsou štěpeny na aminokyseliny. Tyto jednoduché látky pak již mohou vstupovat do složitějších procesů. Sacharidy jsou využívány při anaerobní i aerobní aktivitě. ATP se resyntézuje z glykogenu (svalový glykogen, jaterní glykogen), který se přeměňuje na glukózu. Zásoby glykogenu jsou v našem těle omezené. Lipidy jsou využívané při vytrvalostní pohybové aktivitě, prováděné nízkou intenzitou. Pro resyntézu ATP se využívá volných mastných kyselin. Nejméně je ATP resyntézován z proteinu, za pomocí glukoneogeneze vzniká glukóza.

Aby se svaly při zátěži mohly kontrahovat, potřebují k tomu energii (obr. 6). Tu svaly berou z adenosintrifosfátu (ATP), který je ve svalech. ATP není ve svalech moc a při jeho vyčerpání je potřeba jej resyntézovat z dalších zdrojů. Těmito zdroji jsou ve svalu kreatinfosfát (CP) a svalový glykogen. Další zdroje glykogenu jsou uloženy v játrech a člověk dokáže taktéž resyntézovat ATP z tuků, resp. volných mastných kyselin. Podle intenzity a délky zatížení organismus využívá různé způsoby energetického krytí.

Bazální metabolismus
Bazální metabolický výdej (bazální metabolismus, zkráceně BMR z anglického basal metabolic rate) je množství energie vydané v klidovém stavu v teplotně neutrálním prostředí na lačno (to znamená ve stavu, kdy zažívací soustava nepracuje, což znamená u lidí 12 hodin půstu). Výdej energie v tomto stavu je dán pouze prací (fungováním) životně důležitých orgánů, jako srdce, plíce, mozek a zbytek nervového systému, jater, ledvin, pohlavních orgánů, svalů a kůže. BMR se snižuje s věkem a ztrátou svalové hmoty. Naopak se zvyšuje díky kardiovaskulárnímu cvičení a nárůstu svalové hmoty. Nemoc, konzumované jídlo a nápoje, teplota prostředí a množství stresu může ovlivnit klidový energetický výdej.
Zdroj: wikipedie



Žádné komentáře: